Když jsem ráno vyjížděl z domova, byl Vrchol Velké Javořiny v mracích a ani předpovědi nic moc neslibovaly. Ale nahoře se ukázalo sluníčko a i když foukal hodně silný vítr, bylo tam nádherně...

Venku je mizerné počasí a přesto mě to tam táhne. Vyjdu si do svých oblíbených míst Bílých Karpat, jen tak se "vyprdět". V kopcích byla mlha, ale kouzelná......

Stalo se tradicí, že na začátku roku vyrážíme s kolegy z práce na Hostýnky. letos poprvé naše kroky vedly do Chřibů na jejich nejvyšší vrchol, Brdo. A nebylo to špatné...

Vrcholy Čelo a Veterlín patří do korunky hor v Malých Karpatech s výškou nad 700 metrů.Přestože na žádný nevede značená trasa, na obou je umístěna vrcholová kniha. Čelo ji má u Hačovej jeskyně a Veterlín přímo na vrcholu. Cestou zpátky jsem ještě hledal místo, kde jsem před léty našel torzo legendárního Tatranského expresu.

Ráno slibovalo hezký i když větrný den a tak se vydávám vlakem do Javorníku nad Veličkou. Odtud pak půjdu přes kopečky Bílých Karpat domů, do Sudoměřic. Jak bylo a kudy jsem vlastně šel, prozratí toto album.

Krásný podzimní den volá do krásných hor. A tak se večer po předpovědi počasí domlouvám s Jendou na malém treku v Malé Fatře. Ráno vyrážíme. V devět hodin nás autobus vysazuje pod lanovkou. Lanovku, jak se zdálo, spustili jen pro nás a tak se za chvilku ocitáme na hřebenu Malé Fatry. Při pohledu na Chleb a mraky, které sedí na jeho vrcholu bojuji s myšlenkou jít na druhou stranu. Aby jsme dali vývoji počasí čas, jdeme nejdřív na Velký Kriváň, který nebyl vůbec v plánu. Na hřebínku přes Hromové se ale nic nezměnilo a já se dožaduji změny trasy. Jenda je proti. Jdeme tedy do mraků. No a jak to dopadlo, najdete v albu....

Hlavním cílem dnešního výšlapu byla rozhledna Královec nad Valašskýma Kloboukama v Bílých Karpatech a návštěva NPR Jalovcová stráň. Cestou jsem pak procházel přes moc hezká místa, jako třeba Ploštiny nebo krásný kopec Kaňůr s výhledy do Strážovských kopců.

Je konec října a já se již poněkolikáté vydávám na vrchol jedné z nejkrásnějších hor Slovenska, na Veľý Rozsutec v Malé Fatře. Jdu ze Štefanové k vrcholu pro sestup volím přejít Malý Rozsutec, osadu Podrozsutec a túru ukončit v osadě Podhorskovia, která patří k Terchové a jede odtud autobus. Počasí sice nebylo ukázkové, ale vždycky může být hůř. Jedinou vadou byly prázdniny na Slovensku a větší počet návštěvníků hor. Takže onen pověstný klid podzimních hor se nedostavil. Nu což, snad příště...

Už se stalo tradicí, že se každoročně koncem října vydáváme s přáteli na nějaký ten podzimní vandřík. Letos máme namířeno do Polska, jenom kousek za hranice, kde se zvedá pohoří Beskid Śląski s jeho nejvyšším vrcholem Skrzyczne 1257 m.n.m. Celou trasu dělíme do čtyř zhruba stejně dlouhých etap a noci trávíme na chatách PTTK (Schroniska) Na konci máme v nohou necelých osumdesát kilometrů. Tak pojďte si to projít s náma....

K vrcholu Sněžníku se vydáváme ze Starého Města pod Sněžníkem. Ze Stříbrnic jdeme po modré až na Hraniční horu, kde přejdeme na polskou zelenou značku a nahoru šlapeme po ní. Jdu tudy poprvé a mám z toho dobrý pocit. Z Kraličáku se vracíme po klasické trase k chatě Návrší, kde si dáme pivko a klobásu. A protože do odjezdu autobusu ze Stříbrnic do Starého Města zbývají dvě hodiny, rozhodneme se na nádraží dojít po svých přes Štvanici. Vlak stíháme a ještě u nádraží si dáváme jedno na cestu...Byl to hezký podzimní výšlap.

Pohoří Raxalpe je náhorní plošina nedaleko Vídně, která nabízí nespočet treků různé obtížnosti. I když tady nejsem poprvé, tyto hory teprve začínám objevovat. Pro dopravu jsem zvolil kombinaci auto(pto příjezd na první vlakovou zastávku na rakouském území- Bernhardsthal) dále regionální vlak do Payerbachu --Reichenau a nakonec autobus linky 1748 jedoucí od nádraží do sedla ve výšce 1070 m.n.m.s autobusovou zastávkou Prein an der Rax Gh Oberer Eggl . Pak pěšky přes kopečky až do 25km vzdáleného Payerbachu na vlak. Tak to pojďte projít se mnou....

Jeden den na hezkých místech Nitry. Jako první jsme navštívili Kalvárii, pak se prošli krátce městem a prohlédli si Nitranský hrad a odpoledne podnikli výstup na Zobor.

Na Vysoké v Malých Karpatech jsem už párkrát byl, ale o Stodúlkých, skalách pod ní, jsem slyšel jenom hodně málo. Dokonce jsem měl i trochu problém určit jejich přesnou polohu. A tak jsem se brzy ráno vydal na túru po známých i neznámých místech Malých Karpat. Cílem bylo najít Tri stodúlky a vystoupit alespoň na jednu z nich. A už teď mohu říct, že se to podařilo a že dnešní výlet do Malých Karpat stál za to...

Tak zase po letech na "Kelčáku" s bonusem - jízdou lesní železnicí v Rajnochovicích. Trasa byla navržena jako odpočinková a to z nejvyššího možného bodu dosažitelného hromadnou dopravou, z Tesáku. Cíl jsem musel stanovit v nějaké krčmě a tak přišla vhod hospůdka Ve dvoře v Rosošném. O kousek dál jsme se pak povozili vláčkem RLŽ(Rajnochovické lesní železnice).

Nedávno jsem byl na koncertě Pavla Žalmana Lohonky, kde zazněla písnička "Krásnou Pálavou". A to bylo impulzem, abych se tam znovu vydal a abych nazval své album z tohoto kouzelného kraje právě po teto písni. Žalmane, díky...

Ke konci léta se konala krojovaná puť na kopec Žerotín nad Radějovem v Bílých Karpatech. A já jsem tam byl taky...

Náš pobyt v italském Livignu končí a jako poslední bod zájezdu je jízda Bernina Expresem z Poschiava do Svatého Mořice (vlastně jen do zastávky Muragl, odkud podnikneme náš poslední trek). Jedná se o velmi krásnou horskou trať, kde vlaky bez použití ozubnice stoupají do neuvěřitelné výšky 2253 m.n.m a překonávají tak výškový rozdíl více jak 1800 metrů. Tak se pojďte projet a projít s náme...

Na tento den jsem se těšil a zároveň se ho obával. Chystáme se zdolat vrchol vyšší jak tři kilometry. Tak vysoko jsem nikdy nebyl. Vyrážíme ze sedla Passo Forcola na hranicích Itálie a Švýcarska na téměř pětikilometrový výstup k vrcholu Monte Vago (Al Vach). Je to kouzelná krajina a tak ani nevnímáme únavu a za dvě hodiny(a kousek) stojíme ve výšce 3058 m.n.m. Je to mé životní maximum. Zpáteční cesta je o osum kilometrů delší, protože míříme až do Livigna.

Třetí den byla nabídka obou tras, jak dlouhé tak krátké, dolinami a do toho se mi moc nechtělo. Nechal jsem se tedy vysadit z autobusu v sedle Passo ď Eira a vyrazil na nevelkou horu La Paré. A nešel jsem sám. Bylo nás deset. A asi nikdo nelitoval....

Na druhý den pobytu v malebném Livignu byl naplánovaný výjezd lanovkou na hřebeny hor a odtud krásný trek kolem říčky Federia až k jejímu ústí do jezera Lago Livigno. Počasí nám moc nepřálo, ale bylo lepší než předpovědi uváděly...