Dnešní trochu rozsáhlé album je z výstupu na nejvyšší vrchol Žďárských vrchů, na Devět skal s výškou 836 m.n.m. A hlavně je o krajině, která tento krásný kout naší země obklopuje. Tak se pojďte projít po dvacet pět kilometrů dlouhé trase z dědinky Cikháj až do Sádku u Poličky....
Na závěr našeho lázeňského pobytu si nechávám kopečky přímo nad Rajeckými Teplicemi. Z vyhlídkových skal je hezký pohled na lázeňské městečko a z vrcholků pak i na druhou stranu, na vrcholky Strážovských a Súľovských vrchů a dokonce i na Beskydy.
Vydáváme se na odpolední výlet na Kysuce, konkrétně k poutnímu místu na hoře Živčáková nad Turzovkou. Při plánování trasy jsem objevil místo o kterém jsem již slyšel a které stojí za to navštívit. Korňanský ropný pramen. A tak se cestou zastavíme i tady...
Na neděli jsme si naplánovali pohodový výlet na moje nejoblíbenější kopce. Auto necháme na přeplněném parkovištíi pod lanovkou a vyjedeme nahoru do Snilovského sedla. S náma jedou stovky dalších a z toho mám pupínky. Od lanovky se pak vydává mnohočetný zástup výletníků zdolat Velký Kriváň. Máme to také v plánu. Jenže co je moc, toho je příliš a tak nejdeme s davem, ale v malé skupince pokračujeme dál na Pekelník a Malý Kriváň. Na vrcholu Malého Kriváně je nás asi pět a tak si ho chvilku užíváme. Cestou zpět už ale potkáváme spoustu jiných turistů. Z hrany Kriváně pak ještě na skok na Velký Kriváň a lanovkou dolů. Hlásí bouřky a nerad bych je zažil nahoře. A co teprve až se masy hnou a u lanovky bude fronta? A tak nám zkončil další "lázeňský" výšlap....
Z Martinek vyrážíme dál údolím Turce mezi Malou a Velkou Fatrou do vesničky Kláštor pod Znievom. Auto necháme u hřbitova a po zelené stoupáme na vrchol Zniev, kde je i zřícenina stejnojmenného hradu. Cestou zpět se stavíme na Kalvárii a podél křížové cesty dodeme zpět do Kláštora. Do našeho dočasného působiště v Rajeckých Teplicích se vrátíme dolinou potoka Vríca přes Kľačno a Fačkovské sedlo. A tím jsme dnešní den objely celou Lúčanskou Malou Fatru.
Na Martinky se vydáváme autem. Silnice z Martina je jednosměrná, jezdí se do dvanácti nahoru a od jedné dolu (ovšem najdou se i takový, kteří toto pravidlo nedodržují). Vrcholové partie si trochu projdeme, ale nemáme konkrétní cíl. Chtěl jsem na Vidlicu, ale chodník byl neprůchozí (voda) a tak jsme jen vyšly na nejvyšší vrchol Lúčanské Malé Fatry, na Veľkú lúku a obešly vrchol Krížavy s vysílačem. Pak na pivko a kafe a v jednu hodinu dolů. Prostě pohodovka...
Dnes se jdeme podívat na jeden z přírodních divů Slovenska, na ztracený Budzogáň. Cestou zpátky to vezmeme přes druhý nejvyšší vrchol Súľovských vrchů, přes Žibrid.
Takový malý výlet na jeden hrad na Slovensku jako součást ozdravného pobytu v Rajeckých Teplicích. Vlastně jsme jenom vyplnily čas mezi snídaní a první procedůrou....
Nastává den, kdy mám dojít do cíle cesty z Bradla na Děvín přes celý hřeben Štefánikovy magistrály. I když trasa nepatří k nejdelším, je ta nejtěžší, jakou jsem kdy šel. Téměř celá první polovina vede po ulicích Bratislavy, ruchem velkoměsta a to je ubíjející. Na Děvín, cíle mé cesty jsem došel vyčerpaný a neuspokojený atraktivitou cesty. Proto jsem se rozhodl pokračovat dál přes Weitov lom a Sandberg až do Děvínské Nové Vsi.A tím jsem si splnil můj závazek projít "Štefáničku" jako celek a ne jen vyzobávat to krásné, co nám Malé Karpaty nabízí....
Na své čtvrté etapě putování Štefánikovou magistrálou přes Malé Karpaty se dostávám do míst, kde jsem ještě nebyl. Jde o úsek ze sedla Baba až na Kamzík. První polovina cesty byla hezká, výhledy ze Somára fantastické a na to, že byla prosluněná sobota, jsem potkal jen pár turistů. Pak ale přišel Bielý kříž a za ním davy lidí pěšky i na kole. Chvílema to vypadalo jako ve fitku. Taková byla cesta až na Kamzík. Podle množství zaparkovaných aut kolem vrcholu Kamzíku jsem si myslel, že tady postavili Kaufland. Děs a hrůza. Obešel jsem bez zbytečného zdržování vysílač a vydal se cestou do města. Tady jsem byl kupodivu opět sám. Magistrálu jsem opustil Nad Červeným mostem a sešel na vlak na nedalekou zastávku Železná studienka. V nohách dalších třicet kilometrů a do cíle už jen kousek....
Další, v pořadí již třetí etapou treku přes Malé Karpaty po Štefánikově magistrále, byl dvacetikilometrový úsek ze Sološnice přes Skalnatou a Čertův kopec do sedla Baba (Pezinská Baba). Na konci dnešního dne jsem již za polovinou a v nohách mám přes osumdesát kilometrů.
Vydávám se na druhou etapu přechodu Malých Karpat po Štefánikově magistrále. Začínám na zastávce Buková a po červení se vydám přes kamenolom na Záruby a dále přes Vápennou do Sološnice. Délka této trasy byla něco málo přes třicet kilometrů s docela solidním převýšením 1412 m.
I když jsem už navštívil mnoho hezkých míst v Malých Karpatech a na některá se stále vracím, nikdy jsem je neprošel celé po "Štefánikově magistrále" spojující Bradlo a Devín. Dnes jsem se přemluvil k první etapě. Šel jsem z Bradla od hrobu M.R. Štefánika do Jablonického sedla na vlak. Byla dlouhá třicet kilometrů. I když téměř celá vede lesem, nebyla tak úplně nezajímavá.
Slunce už bylo vysoko, když jsem se rozhodl, že si vyjdu na krátkou procházku jen tak někam za humna. Nakonec z toho byl docela dlouhý vandřík po hezkých místech regionu Strážnicko. Ze Sudoměřic jsem se vydal na kopec Žerotín, kde stojí kaple sv. Anny, sešel do Radějova a přes kopec do Tvarožné Lhoty. Tam jsem trochu váhal, na kterou stranu se dát. Rozhodl jsem se pokračovat do Strážnice a pak autobusem nebo vlakem domů. A protože bylo docela hezky, vrátil jsem se domů kolem Baťova kanálu pěšky.
Zvu Vás na malý výlet do malebných karpatských kopců, kde se na jednom malém pahorku rozkládá zřícenina hradu Branč, ztřežícího dávnou obchodní cestu z Budína do Prahy a taky k nejstaršímu kostelíku ve střední Evropě, pocházejícího z dob Velké Moravy, stojícího na loukách za obcí Kopčany.
Na dnešní mrazivý den jsem si naplánoval nějaký ten výšlap. Až večer jsem zvolil vrchol Králického Sněžníku a ráno doufal, že tam neumrznu. Teplota sice hodně pod nulou, ale bezvětří a sluníčko vytvořilo ideální podmínky k výstupu. Sněžnice jsem tentokrát nechal doma a k vrcholu se probrodil místy dost hlubokým sněhem. Byl to hezký zimní výšlap...
Dnešní vandřík byl směřován do blízkých Bílých Karpat, s cílem dosažení vrcholu Čupy, čtvrtého nejvyšího v Žalostinské vrchovině. Nahoru jsem šel radějovskou oborou až k hranicím se Slovenskem na vrcholu Kňažské hory. Další trasa byla po hranicích kolem plotu obory až na Koválovské louky. Na Čupy to odtud bylo už jen kousek. Zpět jsem se vracel kolem Kamenné búdy přes osadu Mlýnky pod Třešňovec, kde jsem si nechal auto. Měl to být jen krátký dopolední výlet, ale nakonec to dalo dvacet kilometrů a téměř šest hodin chůze ne zrovna dobrým terénem. Tak, chcete-li, pojďte si to projít....
Na Zvolen, 1402 metrů vysoký kopec ve Velké Fatře jsem poprve vylezl před pěti lety. Dnes se tam vracím, abych si ještě užil zimní přírody a hezkých výhledů, které tento vrchol nabízí.
Komentáře