Posledním navštíveným pohoří na našem vandru po polských horách jsou Pieniny. Leží již na hranicích se Slovenskem a jejich nejvyšším vrcholem je Wysoká (Vysoké skalky) s výškou 1050 m.n.m. Pokračujeme tedy ze Sadeckých Beskyd přes sedlo Rozdiel a vystupujeme na Wysokou, čtvrtou korunku polských hor na tomto treku. Protože se schyluje k bouřce, ubytujeme se na chatě Pod Dubraszka a ráno pokračujeme do prielomu Dunajca a dále do Črveného Kláštera. V kempu dunajec postavíme stany a druhý den ráno se vydáme na Tři Koruny a Sokolicu. Večer se vracíme zpět do kempu a ráno vyrážíme k domovu. Bylo to moc hezké toulání po krásných horách polských Beskyd.....

Třetí pohoří, které na tomto treku navštívíme, jsou Sadecké Beskydy (Beskid Sądecki) s nejvyšší horou Radziejowa (1.266 m). Putování začínáme po obědě z městečka Krošcienko nad Dunajcem. Večer se ubytujeme v schtonisku Na Przehybie a ráno pokračujeme přes Radziejowu do sedla Rozdiel, které odděluje Sadecké Beskydy od Malých Pienin a kde ukončím toto album (ne naše putování)....

Náš vandr po polských horách pokračuje v pohoří Beskid Wyspowy ( česky Ostrovní Beskydy). Po svačince u obchůdku v osadě Rzieki se vydáváme do dlouhého a nekonečného kopce. Na konci cesty je vrchol Mogelica s výškou 1170 m.n.m.Jde o nejvyšší vrchol Ostrovních Beskyd a tím pádem i o další Korunku. Noc strávíme na louce pod vrcholem a ráno se přesuneme do osady Szczawa, kde se rozloučíme s tímto hezkým pohořím. Po přesunu autobusem se dostaneme na začátek další etapy, ale to zase příště....

Jako každý rok v červnu vyrážíme s kamarády na pár dní do hor. Letos je naším cílem pásmo Beskyd severně od Tater a dosažení nejvyšších vrcholů čtyř horských celků, tzv Korunek polských hor. První na řadě je málo známé, ale krásné, pohoří Gorce s nejvyšší horou Turbacz 1310m.n.m. Z domova jedeme vlakem do Popradu a pak autobesem do Nového Targu. Odpoledne za parného počasí vyrážíme do hor. Večer vystupujeme na Turbacz a pak přespíme na chatě (schronisku) Pod Turbaczem. Druhý den pak pokračujeme přes Gorc do Rzeki, která je na rozhraní pohoří Gorce a Ostrovní Beskydy (Beskid Wyspowy). A pak dál, ale to až příště... Hezký článek o tomto pohoří jsem našel na netu zde: https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/gorce-a-polske-karpaty.A130731_163106_kolem-sveta_tom

Naše oblíbené místo ke trávení dovolené v Chorvatsku na Makarské riviéře je kemp Dole v Živogošči. Čisté moře, krásné hory a klidné pláže na konci jara jsou k odpočinku to pravé. A na nějaký ten výlet se taky našel čas....

Hory nad Živogoščem lákají svojí zdánlivou nedostupností. Na Sutvidu, nejvyšší hoře Riliče jsem byl už dvakrát, a proto jsem se letos rozhodl zdolat horu Sokolić nad Drvenikem. Vede na ni stezka zvaná Drvenické stěny a dá se jít už z Drveniku a nebo jako já od kostelíku u Stareho sela, kam jsem vyjel autem. Počasí bylo kouzelné a výhledy trochu omezené mlhou a oparem. Ale i tak, nu což, pojďte se podívat....

I letošní dovolenou trávíme odpočinkem u Jadranu na Makarské riviéře. A je téměř tradicí si udělat výlet ke kapličce na vrcholu kopce Vrčenica na úpatí Riliče ve výšce 395 m.n.m. Nádherný výhled je odměnou za námahu vynaloženou ke zdolání tohoto cíle.

Na květen Petr naplánoval přechod pohoří Beskid Mały (Malé Beskydy) v Polsku, s výstupem na jejich nejvyšší vrchol Czupel 933m.n.m, který zaujímá dvacátou příčku na seznamu Koruny hor Polska (Korona Gór Polski). Vyrážíme z Andrychowa, kam jsme dojeli autobusy z polského Těšína. První etapa byla na Schronisko PTTK Leskowiec a další den hodně dlouhá tůra k další chatě na Magurce Wilkowické. Po přespání krátký sestup do Belska-Biele. Celou trasu jsem napočítal na 65 km a Petrova GPS se zastavila na 3000 nastoupaných metrú.

S příslibem hezkého počasí vyrážím na takový malý výšlap na Velký Lopeník, čtvrtou nejvyšší horu Bílých Karpat. K výstupu volím modrou trasu vedoucí ze slovenské Nové Bošáce a pro sestup neznačenou trasu po státní hranici do osady Predpoloma a dále do Nové Bošáce.

Když jsem se toulal po svých oblíbených místech Žalostinské vrchoviny....

Sněžný vrch s výškou 546m se nachází jihozápadně od druhého nejvyššího vtcholu Malých Karpat - Vysoké. Nevede tam žádná turistická trasa a dokonce ani vyšlapaný chodníček. Výhledy z vrcholu jsou nyní na jaře docela hezké. Já jsem se sem vypravil a trasu naplánoval přes Vysokou na Sněžný vrch , dále před Bartalovou do mémo výchozího bodu, do Kuchyně. Tak jestli chcete, můžete se se mnou projít hezkou jarní krajinou Malých Karpat s vůní medvědího česneku.....

Bylo mým velkým snem vydat se na Svatojakubskou cestu a dojít do Santiaga de Compostela. Letos jsem na začátku roku začal celou cestu připravovat a 2. dubna jsem se svojí ženou vyrazil. Jít pěšky už z domova bylo nemyslitelné a tak se do městečka Sarria ve španělské Galicii přesuneme veřejnou dopravou. Z Vídně do Madridu letadlem a dál vlakem. V Sarrii přenocujeme a ráno 3.4.2019 vyrazíme na "camino" Před náma je 118 km dlouhá cesta, kterou jsme si rozdělili do šesti dnů. Na konci cesty získáváme doklad o absolvování trasy a Compostelu. Další volný den, který sloužil jako rezerva pro nenadálé zdržení využijeme k prohlídce města a odpoledne k malému výletu k břehům Atlantiku. Brzy ráno posledního dne se vydáme na cestu k domovu. Vlakem a letadlem, z Vídně pak autem ažv domů. Tak si to celé pojďte projít s náma.....

Říká se, že všude dobře, tak co doma. Jenže jarní únava ze mě udělala lenocha, kterému se nikam daleko nechce. Proto si ráno pospím a vlakem vyrazím do Hustopečí, odkud jsem si našel trasu s několika cíly. Nakonec dojdu do Klobouk u Brna a autobusem se vrátím domů....

Dnes jsem se vydal na malou procházku po kopcích Bílých Karpat s cílovým bodem na vrcholu kopce Čupy ve výšce 574 m.n.m.

Blatnická hora vlastně ani není žádná hora, jenom takový malý kopeček, poslední na okraji Bílých Karpat, s poutním kostelíkem Sv. Antonína. Nikdo tady tomu neřekne jinak, než "Antonínek". Já jsem se vydal na takovou delší procházku přes toto krásné místo z nádraží v Blatnici, kde vlak zastavuje jen na požádání. Prošel jsem po loukách a polích až do Lipova a vrátil se vlakem domů.

V mapách jsem objevil zajímavá místa pod vrcholem Vápenná v Malých Karpatech. Trochu jsem si připravil trasu a vyrazil. Z Plaveckého Podhradí po žluté, ze které jsem odbočil do hezké rokliny pod Červenicí. Je tam pár hezkých jeskyněk a skalních převisů. Dál jsem si to zamířil rovnou lesem nad Čertovu dolinu. Na hřebínku s výhledem na Vápennou je pár hezkých skal. Pak zpátky na žlutou a po ní k vrcholu Vápenné. Další trasa byla přes Klokoč na Báborskou a nakonec jsem ještě vylezl na Pohanskou. Celé kolečko jsem ukončil v Plaveckém Podhradí.

Horu Lysec jsem poprvé zahlédl z Tlsté a od té doby jsem stále myslel na to, kdy a jak k vrcholu. Teprve dnes jsem vyrazil. Vlakem jsem přijel do Martina a odtud autobusem do dědinky Belá-Dulice. Od kostela je to k vrcholu asi osum kilometrů. Cesta procházela místy lesem a hodně po loukách. Ze samotného Lysce je hezký výhled na okolní pohoří i vzdálené Tatry. Zpátky jsem sestupoval stejnou trasou až na Medzijarky a pak do Jasenské doliny k rekreačnímu středisku Kašová a po silnici do Belé na autobus.

Nevím kolikrát jsem už byl na Žalostiné, ale vždycky se tam těším. A ať je zima nebo léto, vždycky je tam hezky....

Dnešní krátké toulání jsem naplánoval do oblasti Myjavské pahorkatiny na zříceninu hradu Branč. A aby to nebylo jenom do zdí hradu, ještě jsem jej trochu obešel...

Projít se zasněženou Pálavou bylo moje dávné přání. Dnes ráno jsem ale vstával na vlak do úplně jiných končin. Mrazivé ráno zapříčinilo zpždění mého vlaku a tak jsem se vrátil domů, dal si kafe a vyrazil za svým snem. Na Pálavu přikrytou bílou peřinou z pondělního sněžení. A byla krásná...

Máme slíbené krásné počasí a tak se jdu podívat, kolik sněhu napadlo na Lysé hoře. A že ho tam mají hodně, to uvidíte...

Když jsem ráno vyjížděl z domova, byl Vrchol Velké Javořiny v mracích a ani předpovědi nic moc neslibovaly. Ale nahoře se ukázalo sluníčko a i když foukal hodně silný vítr, bylo tam nádherně...

Venku je mizerné počasí a přesto mě to tam táhne. Vyjdu si do svých oblíbených míst Bílých Karpat, jen tak se "vyprdět". V kopcích byla mlha, ale kouzelná......

Stalo se tradicí, že na začátku roku vyrážíme s kolegy z práce na Hostýnky. letos poprvé naše kroky vedly do Chřibů na jejich nejvyšší vrchol, Brdo. A nebylo to špatné...