Hlavním cílem dnešního výšlapu byla rozhledna Královec nad Valašskýma Kloboukama v Bílých Karpatech a návštěva NPR Jalovcová stráň. Cestou jsem pak procházel přes moc hezká místa, jako třeba Ploštiny nebo krásný kopec Kaňůr s výhledy do Strážovských kopců.
Je konec října a já se již poněkolikáté vydávám na vrchol jedné z nejkrásnějších hor Slovenska, na Veľý Rozsutec v Malé Fatře. Jdu ze Štefanové k vrcholu pro sestup volím přejít Malý Rozsutec, osadu Podrozsutec a túru ukončit v osadě Podhorskovia, která patří k Terchové a jede odtud autobus. Počasí sice nebylo ukázkové, ale vždycky může být hůř. Jedinou vadou byly prázdniny na Slovensku a větší počet návštěvníků hor. Takže onen pověstný klid podzimních hor se nedostavil. Nu což, snad příště...
Už se stalo tradicí, že se každoročně koncem října vydáváme s přáteli na nějaký ten podzimní vandřík. Letos máme namířeno do Polska, jenom kousek za hranice, kde se zvedá pohoří Beskid Śląski s jeho nejvyšším vrcholem Skrzyczne 1257 m.n.m. Celou trasu dělíme do čtyř zhruba stejně dlouhých etap a noci trávíme na chatách PTTK (Schroniska) Na konci máme v nohou necelých osumdesát kilometrů. Tak pojďte si to projít s náma....
K vrcholu Sněžníku se vydáváme ze Starého Města pod Sněžníkem. Ze Stříbrnic jdeme po modré až na Hraniční horu, kde přejdeme na polskou zelenou značku a nahoru šlapeme po ní. Jdu tudy poprvé a mám z toho dobrý pocit. Z Kraličáku se vracíme po klasické trase k chatě Návrší, kde si dáme pivko a klobásu. A protože do odjezdu autobusu ze Stříbrnic do Starého Města zbývají dvě hodiny, rozhodneme se na nádraží dojít po svých přes Štvanici. Vlak stíháme a ještě u nádraží si dáváme jedno na cestu...Byl to hezký podzimní výšlap.
Pohoří Raxalpe je náhorní plošina nedaleko Vídně, která nabízí nespočet treků různé obtížnosti. I když tady nejsem poprvé, tyto hory teprve začínám objevovat. Pro dopravu jsem zvolil kombinaci auto(pto příjezd na první vlakovou zastávku na rakouském území- Bernhardsthal) dále regionální vlak do Payerbachu --Reichenau a nakonec autobus linky 1748 jedoucí od nádraží do sedla ve výšce 1070 m.n.m.s autobusovou zastávkou Prein an der Rax Gh Oberer Eggl . Pak pěšky přes kopečky až do 25km vzdáleného Payerbachu na vlak. Tak to pojďte projít se mnou....
Jeden den na hezkých místech Nitry. Jako první jsme navštívili Kalvárii, pak se prošli krátce městem a prohlédli si Nitranský hrad a odpoledne podnikli výstup na Zobor.
Na Vysoké v Malých Karpatech jsem už párkrát byl, ale o Stodúlkých, skalách pod ní, jsem slyšel jenom hodně málo. Dokonce jsem měl i trochu problém určit jejich přesnou polohu. A tak jsem se brzy ráno vydal na túru po známých i neznámých místech Malých Karpat. Cílem bylo najít Tri stodúlky a vystoupit alespoň na jednu z nich. A už teď mohu říct, že se to podařilo a že dnešní výlet do Malých Karpat stál za to...
Tak zase po letech na "Kelčáku" s bonusem - jízdou lesní železnicí v Rajnochovicích. Trasa byla navržena jako odpočinková a to z nejvyššího možného bodu dosažitelného hromadnou dopravou, z Tesáku. Cíl jsem musel stanovit v nějaké krčmě a tak přišla vhod hospůdka Ve dvoře v Rosošném. O kousek dál jsme se pak povozili vláčkem RLŽ(Rajnochovické lesní železnice).
Nedávno jsem byl na koncertě Pavla Žalmana Lohonky, kde zazněla písnička "Krásnou Pálavou". A to bylo impulzem, abych se tam znovu vydal a abych nazval své album z tohoto kouzelného kraje právě po teto písni. Žalmane, díky...
Náš pobyt v italském Livignu končí a jako poslední bod zájezdu je jízda Bernina Expresem z Poschiava do Svatého Mořice (vlastně jen do zastávky Muragl, odkud podnikneme náš poslední trek). Jedná se o velmi krásnou horskou trať, kde vlaky bez použití ozubnice stoupají do neuvěřitelné výšky 2253 m.n.m a překonávají tak výškový rozdíl více jak 1800 metrů. Tak se pojďte projet a projít s náme...
Na tento den jsem se těšil a zároveň se ho obával. Chystáme se zdolat vrchol vyšší jak tři kilometry. Tak vysoko jsem nikdy nebyl. Vyrážíme ze sedla Passo Forcola na hranicích Itálie a Švýcarska na téměř pětikilometrový výstup k vrcholu Monte Vago (Al Vach). Je to kouzelná krajina a tak ani nevnímáme únavu a za dvě hodiny(a kousek) stojíme ve výšce 3058 m.n.m. Je to mé životní maximum. Zpáteční cesta je o osum kilometrů delší, protože míříme až do Livigna.
Třetí den byla nabídka obou tras, jak dlouhé tak krátké, dolinami a do toho se mi moc nechtělo. Nechal jsem se tedy vysadit z autobusu v sedle Passo ď Eira a vyrazil na nevelkou horu La Paré. A nešel jsem sám. Bylo nás deset. A asi nikdo nelitoval....
Na druhý den pobytu v malebném Livignu byl naplánovaný výjezd lanovkou na hřebeny hor a odtud krásný trek kolem říčky Federia až k jejímu ústí do jezera Lago Livigno. Počasí nám moc nepřálo, ale bylo lepší než předpovědi uváděly...
Na pár dní se vydáváme do Livigna, městečka a stejnojmenného pohoří na hranici Itálie a Švýcarska, zvaného též "Italský Tibet". Po nočním přejezdu z ČR se ubytováváme a po pozdní snídani vyrážíme na tůru do hor. Prvním naším cílem je hora Monte Neve s výškou 2785 m.n.m.......
To, že se vydám na vrchol nejvýchodnější alpské dvoutisícovky v pohoří Schneeberg, na Klosternwappen (2076 m.n.m), jsem věděl. Jenom ještě ve vzduchu visela otázka kudy. Dočetl jsem se o roklině Weichtalklamm, která k vrcholu vychází od řeky Schwarza mezi Raxem a Schneebergem. Výchozí bod je od nádraží Payerbach-Reichenau asi dvanáct kilometrů. Ráno v 8:40 tam jede autobus a zastávka je u chaty Weichtalhaus. A tak se stalo, že jsem krátce po deváté hodině z tohoto autobusu s hrstkou turistů vystoupil i já. Bez zbytečného otálení jsem se vydal po červené značce do rokliny a stoupal vzhůru. Na vrchol Klosterwappen je to necelách šest kilometrů s převýšením 1500 metrů. Počítá se s časem pět hodin. Průchod roklinou po kamenné řece byl opravdu moc hezký. Místy žebříky, řetězy a kramle, jinde jenom stupy vytesané do skály a nebo vyřezané do kmene stromů na dně rokliny. Nahoru to šlo, ale jít to opačně, to si nedovedu představit.Po naprostém vyčerpání jsem na vrchol nejvyšší hory Dolního Rakouska vyšel o třičtvtě na jednu. Dal si pivo v plechu, pokochal se pohledem a vyrazil po plošině Schneebergu ke kostelíku císařovny Sisi u horní stanice ozubnicové železnice. Pak jsem podél trati sestoupil do lázeňského městečka Puchberg am Schneeberg na vlak k domovu.
Cílem tohoto putování ani tak nebyl přechod Velké Fatry, ale samotný výstup na Rakytov, kopec s nádherným výhledem, který se svojí výškou 1567m.n.m zaujímá čtvrtou příčku nejvyšších vrcholů tohoto pohoří. Vyšel jsem z Liptovské Osady nejdříve po silnici do Nižné Revúce a pak Teplou dolinou do Severního Rakytovského sedla. Odtud do bylo k vrcholu už jenom kousek. Počasí přílo nádherným výhledům na Nízké a Vysoké Tatry, Malou Fatru (Lúčanskou a Kriváňskou) a samotnou Velkou Fatru. Na vrcholu jsem se zdržel a užil si toho nádherného pohledu, kdy vidíte jenom hory. Z vrcholu jsem se vydal do Jižního sedla a přes Minčol na Ploskou. Sluníčko hřálo a i v těchto výškách bylo vedro jako hrom. Přišel jsem na chatu pod Borišovom a než zi chatárka stačila opsat údaje z OP, vypil jsem jedno pivo. Pak jsem se ubytoval a zbytek odpoledne trávil jen tak u chaty. Když se sluníčko trochu sklonilo k západu, vyšel jsem ještě na Borišov. Ráno jsem se pak vydal kolem Ploské na Koniarky a Necpalskou dolinou do Necpal. Tam jsem svoji tůru ukončíl a jel k domovu.
Do Tater se vydávám v naději, že alespoň tam se trochu schladím v dnešních parných dnech. Ze dvou volných dnů byl právě pátek nejvhodnější k výstupu na Rysy, nejvyšší horu Polska a taky nejvyšší horu, na kterou se dá na Slovensku dostat bez horského vůdce. Předpověď počasí na tento den dávala jen malou možnost bouřek. A tak hurá na vlak. Ten můj měl zpoždění a tak jsem se na Popradské Pleso dostal až druhou zubačkou a tudíž jsem se ocitl na konci zástupu turistů mířících na tento vrchol. Jenom po rozcestí Nad Žabím potokem jsem jich předešel sedumdesát a pak jsem to už nepočítal. U chaty Pod Rysmi byla docela zima, ale kousek výš, kam už dosahovaly sluneční paprsky bylo příjemné teplo. Na vrcholu s kótou 2499,6 m bylo narváno. Není se čemu divit. Právě sem vede turistická značka a tady je nejvyšší vrchol Polska. Proto jsem raději přešel odpočívat na druhý z vrcholů, kde bylo jen pár turistů a který je o tři metry vyšší. Dal jsem si pivečko a vydal se proti nekonečnému zástupu, převážně Poláků, zpět do údolí.
Po úspěšném výšlapu s kolegy do Branné se vydáváme na pokračování. Začínáme tam, kde jsme posledně zkončili (v Branné) a jdeme přes kopečky do Ostružné. Hezké počasí a dobré pivečko v cíli naší cesty udělalo i z tohoto vandříku prima den...
Malé Karpaty nabízí velké množství zajímavých míst, krásné hory a místy nedotčenou přírodu. Dnešní trasa je jednou z těch, které mám oblíbené. Vychází z Plaveckého Mikuláša (auto jsem zaparkoval u obecního úřadu) a prochází přes nádhernou Kršlenici na Čiernou skalu, výhledový kopec Javorinka a Jelení horu se zajímavým skalním útvarem. Končí opět u OÚ v Pleveckém Mikuláši. Tak pojďte se mnou na procházku Plaveckým krasem....
Komentáře